Paměti starého psa

Hamburk jinak

Ahoooj, jmenuju se Reno a jsem velkej mořskej vlk.

No, velkej budu, s tím mořem to jistý není.

Dneska jsem vyrazil do Hamburku, abych se naučil lodnímu řemeslu a stal se kapitánem krásného záoceánského plavidla. Jak to dopadlo ?  Mno, trochu jináč,než jsem plánoval, ale výlet to byl parádní.

Vše začalo v devět hodin ráno, kdy jsem vyrazil směr Praha. Z Prahy se do Hamburku dostane člověk nejlíp, to je všem psím námořníkům jasný. Jenže už na konci Mělníka mě nějak bolely nožky, tak jsem to vzal zkratkou okolo Labe a fungovalo to !

Ťapali jsme chviličku a na pobřeží se začaly rýsovat siluety mořských velikánů. Čím jsme byli blíže, tím byly obrovštější. Co já malej námořníček si počnu na takový obrovský lodi ?  pomyslel jsem si, ale páníček byl neoblomný. Už seš velkej, jdeš do učení. A tak se i stalo. Stal jsem se námořníkem. No řeknu vám, žádná legrace to není, to je porád, vydrhni palubu, vytáhni plachtu, skasej plachtu, to by z toho jeden pes ztumpachovatěl.  Ale nakonec jsem to zvládnul a čekala mě kapitánská čapka. Sice mi funkce polichotila, ale čapka mi byla nějaká velká, prý je po kapitánovy Berňákovi, co hrdině utonul s lodí !   Jejda, to já nechci !   I tu loď se podařilo zachránit. Jmenuje se Sázava a jsem na ní pánem. Není to sice velký záoceánský kolos, spíš malý následník Titanicu, ale věřil jsem, že pod mým velením dopluje do cíle a ne na dno labské hlubiny.

Naposledy jsem vystoupil na rodnou hroudu, obhlédl loď a zavelel : zvedejte kotvy chásko prašivá.  A k mému překvapení se tak hned stalo. Kotva zarachotila a loď se dala do pohybu. To by bylo v pořádku, jen kdybych nastál na břehu a vše nepozoroval s údivem.  Normálně mě tu nechali !   Sledoval jsem, jak loď opouští mateřský přístav a se slzičkou v oku se vracel domů. Nestanu se mořským vlkem, nu co, alespoň někde neutonu s lodí.