Paměti starého psa

České Švýcarsko

Jo tak tam bylo krásně. Zhruba týden jsem běhal po chráněných krajinných oblastech a značkoval nový teritorium, až mi byla nádrž malá. Naštěstí ty moje lidi napadlo, že budu potřebovat často tankovat, tak nosili na zádech mobilní vodní pumpu. Lezli jsme po kopcích - i na tom nejvyšším - Růžáku jsem nachal svojí stopu, dokonce jsem se vozil lodí, ale to jsem se raději nekoukal, já vodu rád jen v misce. I na Mariinu vyhlídku jsem se chystal, ale síly nějak došly pod vrcholem. Ba ne, nedošly, jen nahoru vedlo spousta železných schodů, kde bych si mohl poranit tlapky, nebo nedej bože odřít své pěstěné drápky. Viděl jsem i Sněhurku a trpaslíky, no prostě paráda. Ta moje menší půlka byla taky spokojená, protože tu turistiku pojala tak nějak po svém, i když to zrovna moc psí nebylo.