Paměti starého psa

Paměti starého psa

Tak hele, aby nebyla mejlka, tohle jsem si nevymyslel, s tím šíleným nápadem přišel páníček, ale řekl jsem dobrá kámo, máš recht, zkusím se nad tím zamyslet.
No ale před tím, než hodím myšlenku na papír, pěkně se usadím ve svém houpacím křesle, stáhnu širák hluboko přes oči a krapánek se zadumám. Někdy dumám dlouho a nahlas, tak se případných zvuků nelekejte. A nečekejte ode mne nějakou slátaninu typu : když jsem byl ještě malé psí robátko a posral jsem co se dalo ……tak to ne, Když už mám něco sesmolit, tak to jistě budou příběhy, na které stojí za to vzpomenout a u kterých mě hanba nenamlátí tak, že by mě ani vlastní máma nepoznala.
To mě připomnělo, že já bych vlastní mámu taky nepoznal. Bůh ví, kde je jí konec. Buď je z ní vetchá senilní fena co nemá zuby a při vykonávání potřeby si poskvrní boty ( sakryš, jako bych mluvil o sobě, no trochu trapas), nebo už někde skotačí na nebeský louce. Tak poslyš mamčo moc neblbni, abych zas někomu nemusel říkat brácho.
Takže kámoši, jak jsem slíbil, tak se i stane. Stahuju širák a přemýšlím, tak klídek, ať mi nevyplašíte myšlenky.
Chrrrrrr, chrrrrrrrr,chrrrrrrrrr.